Možná se vám to taky někdy stalo. Všemi silami se snažíte soustředit na práci, čtení nebo učení, ale myšlenky utíkají rychlostí světla. Často pomůže „vyčistit si hlavu“, od práce a učení odejít, zaměstnat mozkové buňky něčím jiným a k práci se vrátit později. Teď si ale představte, že jsou lidé, kterým toto nepomáhá a s nesoustředěností bojují většinu svého dne. A to je jen zlomek toho, s čím se některé děti a dospělí musí každý den potýkat. Bohužel, i přes rostoucí povědomí o ADHD, existuje stále mnoho mýtu a nepochopení, která mohou vést k nesprávným závěrům a stigmatizaci těch, kteří s ADHD denně bojují.

Mýtus č. 1: ADHD je jen dětským problémem

Jelikož ADHD bývá často diagnostikováno hlavně v dětství, vzniká mylná představa, že se dospělých netýká. Avšak, není tomu tak. ADHD se projevuje a trvá i v dospělosti. Mnoho jednotlivců s touto poruchou zaznamenává vliv na jejich pracovní a osobní život. Diagnostika v dospělosti je méně častá, ale stejně významná.

Mýtus č. 2: Lidé s ADHD jsou jen líní a nedisciplinovaní

ADHD způsobuje nesoustředěnost a nízkou regulaci chování, ale to neznamená, že jsou lidé s ADHD líní. Často mají vyšší úroveň energie a kreativity.

Mýtus č. 3: ADHD je jen výmluva pro špatné chování a špatné rodičovství

ADHD je neurobiologická porucha, která má genetické a biologické kořeny. Je spojená s odlišným fungováním mozku. Rozhodně to není pouze otázkou špatné výchovy nebo vůle jedince.

Mýtus č. 4: Lidé s ADHD jsou méně inteligentní

ADHD nemá s inteligencí žádnou souvislost. Naopak někteří jedinci s ADHD mohou být velmi nadaní a úspěšní v nejrůznějších oblastech. Je důležité jim poskytnout správnou podporu a talent rozvíjet.

Mýtus č. 5: Léčba ADHD zahrnuje pouze léky

Léky nejsou jedinou možností léčby, i když jsou pro zvládaní příznaků velmi účinné mohou být součástí léčby. Existuje mnoho dalších přístupů, a to včetně terapií, podpůrných skupin, změny životního stylu a podobně. Každé ADHD je jiné, a proto by léčba měla být přizpůsobena individuálním potřebám.

Jak je možné, že tyto mýty vznikají? Rozhodně z velké části jde o nízkou edukovanost veřejnosti, ta pak vede k podobným nedorozuměním a stigmatizaci.

Každý rodič dítěte, které tato porucha trápí, minimálně jednou v životě slyšel, že by na své dítě měl být přísnější. Mnoho z nich s odstupem času říká, že by tento přístup už nikdy nezkoušeli. Mnohem lepší výsledky má práce na důslednosti, trpělivost a velká míra lásky, empatie a porozumění než držení biče v podobě nejrůznějších trestů. Doma potřebují pochopení a přijetí. V dospělosti se najde spoustu jiných, kteří jim jejich „unikátnost“ budou dávat najevo.

Chcete se o ADHD dozvědět více? Přečtěte si náš mini kurz ADHD jako zaklínadlo z Bradavic.